Katastr Budkovic byl osídlen již v mladší době kamenné, intenzivně pak v různých obdobích doby bronzové. Na skalní ostrožně nad řekou Rokytnou  odkryl archeologický výzkum hradiště věteřovské kultury s řadou sídlištních jam, obsahujících i lidské kosti. Za unikátní je považován objev zahloubené stavby obdelníkového půdorysu, jejíž masivní konstrukci dokládají jámy po mohutných dubových sloupech. Nálezy z další fáze vývoje lokality dokládají prolínání kultury slezské a podolské v pozdní době bronzové a posléze kulturu halštatskou. Inventář z bohatého hrobu z tohoto období vykazuje vztahy k nálezu z Býčí skály v Moravském krasu.                                                                   

        Budkovice se z části rozkládají za hranou příkrého srázu nad levým břehem Rokytné. Zbrázděný svah pokrývá větší část různorodé, převážně přízemní zástavby, jenž klesá do údolí, kde vyrostlo několik chatových osad. Katastr s převahou lesů má rozlohu 1225 hektarů. Budkovice se v pramenech připomínají poprvé roku 1426 (in Budkowicz). Název vesnice je odvozen od osobního jména Budek, zřejmě jejího zakladatele. Odedávna patřila k Moravskému Krumlovu  a jako léno jeho držitelů, pánů z Lipé byla spolu se zdejší tvrzí a dvorem zapůjčována k užívání jednotlivým manům. Po roce 1848 zůstaly Budkovice nadále spojeny s Moravským Krumlovem, ovšem jako samosprávná obec s městem, kde bylo sídlo okresního politického a soudního úřadu. Po skončení třicetileté války bylo v Budkovicích z 31 domů 23 neobydlených a v polovině 18. století se uvádí 31 čtvrtláníků. Počet obyvatel obce se od druhé poloviny 19. století postupně zvyšoval. V roce 1850 žilo v Budkovicích 345 obyvatel a při sčítání v roce 1930 tu bylo zjištěno 541 osob. Budkovice jsou od roku 1982 připojeny k Ivančicím a počet obyvatel se snížil na 280. Do roku 1882 chodili zdejší děti do školy v sousedních Řeznovicích, původně jednotřídní budkovská škola byla roku 1897 rozšířena na dvoutřídní. Budova tvrze je lokalizována do míst někdejšího vrchnostenského dvora. Poté, co přestala plnit svoji funkci zřejmě začala pustnout a stala se součástí hospodářských objektů, až nakonec zcela ztratila původní charakter. Jejím posledním patrným zbytkem je masivní opěrný pilíř, který zpevňuje nároží domu v areálu dvora. Poblíž Budkovic, na poli při silnici do Ivančic, byla za okupace vybudována německou armádou pozemní radarová stanice, která podávala informace o leteckém provozu. Do dnešní doby zůstaly po dvou radiolokátorech a provozních objektech už jen nevýrazné stopy.   

Pohled na Budkovice

Řeka Rokytná

ODKAZY