Bydlíme v malé vesničce na Jižní Moravě. Vždy jsme mívali nějakého psa. Ať už to byla kolie, malý münsternlandský ohař nebo velšteriér. Poslední z nich - velšteriér Terynek byl velký švihák a občas se zatoulal za nějakou fenkou. Na svých výletech se nakazil psinkou, na kterou uhynul. Bylo jasné, že si brzy pořídíme nového psa.  Otázkou zůstávalo jakého. Já jsem chtěla kolii a manžel gordonsetra. Oba jsme však k výběru toho druhého měli výhrady. Naše dohadování ukončil až známý veterinář, který nám doporučil hovawarta, ukázal nám ho v atlase psů a našel nám i kontakt na chovatele v kraji. Upozorňuji, že se tak dělo v roce 1993. A tak jsme se jeli podívat na chovnou fenku do Rajhradu u Brna.  Blondy od Jinolických rybníků jsme si okamžitě zamilovali. S chovatelem panem Kneblem jsme domluvili koupi štěňátka z dalšího vrhu a netrpělivě čekali 9 měsíců.  19. března v roce 1994 se naše černoznakatá princezna narodila. Vybrali jsme jí jméno Cindy.  Od té doby nám Cindy od Říčky Bobravy dělá společnost již 13 let. Je to naše holka číslo jedna, profesorka v psí kůži a svéhlavička. Byla pečlivou maminou pěti vrhů štěňátek. Stále je vynikajícím hlídačem, ale hlavně kamarádkou celé naší rodině.

V roce 1995 jsme domlouvali kamarádce koupi malého hovawarta. Obrátili jsme se opět na našeho chovatele a ten nás pozval na návštěvu. Měli zrovna vrh D od Říčky Bobravy. Za dva týdny jsme odváželi štěňata dvě. Pejska pro kamarádku a fenku pro nás. Prostě jsme nedokázali odolat.  Naše druhá psí slečna se jmenovala Dedget, říkali jsme jí Dačka. Mluvím o ní v minulém čase, protože v lednu v roce 2005 se odebrala do psího nebe. Byla to nádherná fenka se skvělou povahou. Odchovala 4 vrhy štěňátek.

Náš benjamínek Háta patří už mezi naše odchovaná štěňata. Vybrali jsme si ji z posledního vrhu od Cindy. Má vyrovnanou, klidnou povahu a je to velký mazel...